Jak to vzniklo?
Jak to proběhlo?
Sobota
Vyhlášení výsledků v 16:00 už bylo doprovázeno lehkým deštíkem, a tak po uklizení trati se přesunulo do hospody U Hřiště v Senomatech na očekávanou AFTERPARTY. Bohužel průběh nepopíši, jelikož jsem byl unaven a vzdal jsem boj poměrně brzy. Z doslechu se ke mně doneslo, že okolo ranních hodin skupinka mountainboardistů byla vyhozena z diskotéky Pralinka v Rakovníku, kde si z baru udělali samoobsluhu. Klasika, zkrátka co nejlépe reprezentovat tento sport.
Neděle
Poděkování:
Tak brzy zase N.T. v Rakovníku…..
Výsledky:
Mountainboardové závody
Upozornění!!!
Malé info:
Více o mountainboardingu se můžete dozvědět na
Mé mountainboardové video (zima 2007-08)
Tak tu máte ode mě mountainboardové video, ať vidíte pokrok od doby, kdy jsem sem psal své první zážitky.
Děkuji Honzovi Zábranovi a Verče, kteří mi ho pomáhaly točit.
Ježdění v Kojeticích??? (9.2.2008)
Je pátek večer a já (Jirka R.) s Honzou Š. sedíme v hospodě. Říkáme si, že už jsme dlouho nejezdili a po časově náročné diskusi volíme navštívit opět Kojetice. Omlouváme se, že ho vyzvednu v půl sedmé, pak sjedeme do Nového Strašecí pro Verču a poté dále.
V půl páté ráno mě budí SMS od Honzy: „Asi pojedem pozdeji, ted jsem prisel dom a jdu spat…“. Jsem krutý, jedeme, jak jsme se domluvily. Vpůl sedmé na něj zvoním. Spí. Po půl hodině se vypotácí napůl ožralý, napůl s kocovinou. Valíme směr Strašecí a zjišťujeme, že Honza zapomněl foťák. Vyzvedáváme Verču, vracíme se do Rakovníka, bereme foťák, snídáme. Teď už konečně můžeme jet. V autě vládne punková nálada. Vychrchlaný kazety hrajou na plný pecky, Verča občas zanotuje a Honza, celý zelený, spí. Kousek za Kralupama n. Vltavou stavíme ve vesničce Kopeč, kde děláme pózerské fotky na vrcholkách kopců. Po třičtvrtě hodince jedeme dále do Kojetic. Cestou si všímám, že se mi otvírají zadní dveře. Zastavím, zavřu je, ale stejně jdou otevřít. Zamknu je, ale stejně jdou otevřít. Přivazuji je gumicukem zevnitř, už nejdou otevřít. V Kojeticích se chvíli válíme v autě a před autem. To jsou naše poslední fotky, pak nám došla baterka. Nejdříve míříme do bike parku „Colorádo“. Jezdím si na pohodu dvojitou houpačku, houpačku na zem, skoky, dropík a spousty dalších lávek. Honza si třikrát sjel lávku a prohlásil, že dnes už končí. Bolest a motání hlavy mu znemožnily další ježdění. Po hidince se přesouváme do vedlejšího bike parku „Neo bike park“. Zapadáme s Transítkem na blativé cestě a musím velký kus couvat. Po několika marných pokusech to vzdávám a parkujeme dál a jdeme raději po svých. Ze záčátku skáču malé dirtíky, ale poté dávám i velké a wallride. Po dvou hodinách už jsem rád, že chodím, a tak balíme a jedem do hospody na jídlo. Cesta domů proběhla poklidně až na to, že jsem někde ztratil SPZetku. Neviděl jste ji někdo?
Trip do MĚSTA Nové Strašecí (9.12.2007)
Ač je to skoro neuvěřitelné nejely jsme vlakem, ale autem.
Bohužel kazeta s kabelem k MP3 nám ze záhadných způsobů nefungovala,
tak jsme byli odkázáni jen na jednu kazetu Apocalyptici, kterou jsme sjížděli pořád dokola.
V devět ráno čekám s Transitem na Honzu. V půl desáté už jsme ve MĚSTĚ. První zastávku máme pod dálničním
mostem za MĚSTEM, kde jsme našli zajímavý wallride. Jen vyndáme foťák, začalo sněžit.
Nevadí, nás nic nezastaví. Fotíme z různých úhlů a dokonce i z dálnice. Jezdíme hodinku a pak balíme fidlátka.
Přestalo sněžit. Přes celé MĚSTO se přesouváme na Ladu. Tady jsme to obhlédl posledně, když jsme tu byli slavit čarodějnice.
Lehké freeridové pešinky a jeden přescesťák 1,5x3m. Po příjezdu na místo začalo pršet.
Nevadí, nás nic nezastaví. Pár fotek na přescesťáčku, pár freeridových a máme dost. Poměrně slušné poježdění na tak malé MĚSTO.
Ještě děkujeme Verče za pár fotek, nošení věcí a hlavně za kazetu Čechomoru. :-)
DH-Václavy 2007-video
Tak ho tu konečne máte... :o) DH Václavy 2007
DH Václavy 13.října 2007
DH Václavy 13.října 2007
Malé info:
Jak se dostat:
Trať:
Vyhlášení:
Vaše jakékoliv dotazy mi můžete volat na mobil.
DH Bartoň 25.8.2007
Byla to pro mě první oficiální akce, kterou jsem pořádal. Spadl mi velký kámen ze srdce, když už bylo po všem. Hlavní velké přání, ať se nikomu nic nestane. To se až na pár modřin a odřenin naštěstí splnilo. Trať už jsme připravovaly v pátek odpoledne a poslední úpravy se udělaly v sobotu ráno. Předem přihlášených jezdců bylo okolo patnácti, ale v den závodu se jich tu sešlo dvacetsedm. Velice mile mě překvapilo, kolik se tu objevilo i nelokálních bikerů. Přijeli kluci z Kladna, kteří obsazovali přední pozice v obou dvou kategoriích. V kategorii „Elite“ musely povinně jezdit všechny skoky a v „Hobby“ nemusely. Jelo se klasicky dvě jízdy a bral se lepší čas. Až na jeden zádrhel se závěrečným skokem, který praskl při druhé jízdě, vše probíhalo bez problémů. Vyhlášení výsledků bylo v hospodě v Lužné, kde se popilo, grilovaly klobásy a promítaly videa. Závěrem pár poděkování: Lesní správě Lužná za povolení; prodejně Ramala za ceny; Baboon shopu též za ceny; Honzovi Štěpánkovi za tisk plakátů, diplomů, čísel…; klukům z Olešné za pomoc při stavění trati; Romanovi Černému za odvoz věcí; Víťovi Kuhnovi za zapůjčení vysílaček; Zdence Bodové za zalaminování čísel a za fotky; Elišce Frankové za organizaci při závodě; Katce Krajčíkové za fotky; Soně Bechnerové za lékařský dohled; Martinu Cinkovi za zapůjčení projektoru; rodině za velkou podporu; náhodným divákům za pomoc při spravení závěrečného skoku a hlavně děkuji všem zúčastněným.
Mountainboard
Už dlouho jsem o něm snil, ale až dne 21.8.2007 se mi sen splnil.
Obětoval jsem veškeré peníze, co jsem si vydělal.
I přes to, že jsem teď na mizině, je to dobrá investice.
Zatím to jde jako po másle.
Už druhý den jsem bez větších problémů skákal a za necelý týden jsem se naučil zabrzdit.
Více Vám řeknou fotky za které děkuji Lucce. Časem přidám další zážitky a fota.
Stověžatá Praho, tady nás máš (4.8.2007)
Jako obvykle vlakem já a Honza. Začíná to být stereotyp. :-) Do Prahy dorážíme v půl desáté. Plán je jasný. Metrem na Karlovo náměstí, do 901 bikes a poté přes Bráník, Modřany až do Točné. V 901 dostáváme ještě plánek, jak přesně Točnou najít. Po strastiplné cestě, kdy jsme se motaly kdesi v lese, v jakési vesnici, pak u letiště a zase kdesi v lese, zjišťujeme, že je to u nějakého statku, kde mají koně. Sledujeme tedy koňské stopy a exkrementy. Okolo jedné konečně nacházíme. Musí se nechat, že to tu je opravdu pěkné. Na začátku párkrát šlápnete, a pak už si v klidu lítáte malé dvojáčky. Trasy se různě kříží a můžete si i většinou vybrat, jestli chcete kratší či delší skok. Pokořujeme i moc pěkný wallride, který nás začal natolik bavit, že jsme u něj zůstaly dobrou hodinku. Jako zlatý hřeb zvažuji posílák přes rokli. Chvíli váhám, ale pak si říkám, že to bych nebyl já a už dupu na odpal. Pohoda čistě na dopad. Pro dnešek raději konec, stačilo, že jsem se hned na začátku sedřel jako malý kluk.
Kojetice 8.7.2007
Po dlouhé době opět na kolo a rovnou udělat nějaké fotečky. Tak s takovou myšlenkou jsme vyráželi v osm ráno vlakem z Rakovníka přes Kladno, kde přistupovala fotografka Katka, dále do Kralup a Neratovic. Okolo jedenácté jsme v Kojeticích a míříme do mě už známého bike parku „Kolorádo.“ Nebylo lávky, kterou by jsme ušetřily a nepokořily ji. Některé nám ale daly opravdu zabrat. Oříšek pro Honzu byly dvě houpačky za sebou, nakonec se dá každý oříšek rozlousknout. Pro mě terno byly dvě vlny (hrby) za sebou. Řidítka se mi vždy zaryla do břicha a dále to prostě nešlo. I přes tato úskalí šlo o krásné poježdění, Kojetice patří určitě mezi jednu z nejlepších lokalit. Okolo třetí hodiny balíme a jedeme do nedalekého „Neo bike parku“, kde jsou převážně dirty. Cestou stavíme u velkého stromu na kterém byla přidělána houpačka na laně. Neodolal jsem. Lítat vzduchem to je moje. No, ale dost bylo dětské radosti a pokračujeme dále. Neo bike park je místo, které se často mění. Přibývají dirty, zvětšují se, lávky rostou, jak houby po dešti, zkrátka paráda. Skákal jsem jenom já, Honza se opaloval. Zkouším malé dirty i větší, občas to vyjde, občas ne. Párkrát ohraním, nedolétnu a ono „ejhle“ zadní kolo mi dře o rám. „Stačí vyndat centrklíč a chvíli si hrát s drátkama“, říkám si. Bohužel jeden drát byl prasklý a dráty které jsem potřeboval utáhnout už byly na maximum nebo měly ožvejkané koncovky. Na řadu přišlo heslo, co nejde silou, jde ještě větší silou. Chvilku šlapu do zadního kola a můžu jezdit dále. Po hodince ježdění jsem už hodně unavený, a tak vyrážíme do hospody v Kojeticích a pak domů.
Opět děkujeme převelice fotografce Katce za pěkný foto materiál.
Už před časem jsm si všiml, že za intrem je velká hromada hlíny. Hned mě napadali zvrhlé nápady, co vše by
se tam dalo nakopat. Ale až minulý týden jsem se do toho pustil z ostra. Za prvé, získat povolení od ředitele intru.
Naštěstí ředitel je správný chlap, co má rád sport, tak mě to stálo jen půl hodiny přemlouvání,
že se nám OPRAVDU nic nestane. A tak jedno volné odpoledne jsme si půjčili lopaty a šlo se. Čtyři hodiny práce
(přeházeli jsme minimálně půl Tatry hlíny) a vznikla nám překrásná lavice s luxusním dopadem, ale nic moc rozjezdem.
Už aby jsme tu měli kola.
Pondělí
Bylo to poprvé, ne vlastně podruhé, co jsem se těšil až budu na intru (poprvé to bylo před dvěma lety,
když jsem si měl jet pro nový rám). Celý den to viselo ve vzduchu. Ihned po škole jsem spěchali na intr.
Sebrali jsme kola a během pár minut už jsem stáli přichistáni u skoku. "Odpanění" bylo na mě....
Jka už jsem zmiňoval rozjezd nebyl nejlepší. Sedmdesát metrů sprintu po trávě plnou drnů.
Rozjížděl jsem se raději pomaleji. Přece jenom je to lavice, lepší nedolétnout než přestřelit.
Pěkně jsem to posadil nahoru, a tak jsem zjistil, že nekope. Pak už to šlo krásně. Lítali jsme na
pohodu, i když každou chvíli na nás někdo nechápavě koukal z balkonů, oken nebo přišel až k nám.
Taková menší exibibce. :-) a vzniklo i pár fotek
Úterý
Na dnešek byl plánovaný výlet do Minic u Kralup n. Vltavou. Dvě kola a dva lidi do škodovky, jak už víme,
v pohodě, ale dvě kola a tři lidi už bylo celkem moc. Jeli jsme já (Jirka R.), Honza Jukl a fotografku Katku
jsme nabírali v Minicích na Vlakovém nádraží. Seděli jsme tam namačkáni jak sardinky mezi hromadou šrotu (rozebraná kola).
Opět za mé navigace-musím se pochválit-jsme to našli dobře. I když "škochtle" si celkem mákla do toho kopce.
První dirt dole, čumíme na něj a trochu váháme. Odpal vybetonovaný, ale byla tam záchraná paleta.
Po chvíli jsem se na to vrhl. První skok, a pak už jsme lítali postupně vše, co se nám líbilo. Padali tejblíky,
x-upy, všemožný whipy a pokusy o diamonda. Musím přiznat, že v Minicích je toho opravdu hodně. Dirty různých
rozměrů, lávky, dropy, přescesťák... Jsem bych určitě ještě vyrazil. Děkujeme naší fotografce Katce za skvělé
fotky. Těšíme se na další spolupráci. Hezká, pohodová kamarádka,
co dělá pěkné fotky. Co více si přát?
Je radost nechat se fotit někým takovým. :-) Ještě jednou děkujeme.
Návštěvnost našich stránek přesáhla 1000 lidu a my všem naším navštěvníkům
velice děkujeme. A jako projev vděčnosti pro Vás chystáme v nejbližší době
kompletní předělání stránek.
Poslední dobou jsem všude slyšel o tomto místě zaslíbeném a
konečně jsme se dokopali k tomu, aby jsme sem též zavítali. Už je to dost stereotyp,
ale OPĚT vlakem ve čtyři, v Blatně v pět. Tam máme půl hodiny na přestup, koukáme do mapy a
je to udtud 7km po silnici... Za svitu noci jedeme po vlastní ose. Krásným pohodovým tempem
jsem tam za necelou třičtvrtě hodinku. Posnídáme na místní "autobusové zastávce" a pokračujeme dále hledat
trail. Jedeme po žlutý cca 1,5km a už nás upozorňují cedule na nebezpečí střetu s cyklistou. Našli jsme.
Našli jsme. Než se vyškrábeme nahoru, už vychází slunce a otepluje se. Výjimečně i já jsem si řekl,
že dnes nebudu nic hrotit a jen v pohodě pojezdím. Vynecháváme tedy větší skoky. Ty až někdy příště.
Všeho všudy to dáváme pětkrát a máme až až. Zkrátka jet kilometrový trail plný skoků, gapů z lávek, lávky přes rokly,
přescesťák, dá pěkně zabrat. Poslední jízda, dávam drop dole, chci najet na gap z lávky a ono .OVNO.
Podjelo mi zadní kolo a narval jsem to z boku do lávky. Chvíli mi to klepalo hrudník na ridlech a pak
jsem se svalil. Teď už můžeme jet domů. :-)
Tak konečně po dlouhé době jsem si vzal kolo s sebou na intr.(Odolena Voda) Jelikož nemám auto, je to vždy zajímavé s dopravou.
Pondělí
Úterý
Středa
Pro všechny, co odmítají státní maturity se objevila na serveru
www.petice.iprotebe.cz
petice. Proto Vám, kterým není Vaše budoucnost lhostejná se vyjádřete.
Na serveru
http://strongdc.berlios.de/
se objevil zajímavý projekt
a myslím, že stojí za zmínku. Snaží se rozšířit méně známý FAKT, že
Skinhead opravdu není rasista.
Myslím, že nikdo z nás tomu už ani nevěřil. A přece, stalo se to. Dne 24.1.2007. se
objevil opravdový bílý sníh. Jako každý rok média hlásily sněhové kalamity, silničáři nestíhají
a nehod na silnicích přibývalo.
Mnoho lidí toho hned využilo a vyrazilo na hory. Mezi nimi jsem byl i já. Už od listopadu
nové prkno a pořád žádná možnost ho otestovat.(nepočítaje doma na koberci) Nejspíš si všichni
dovedete představit, jak hodně jsem byl natěšený. Odjížděl jsem v pondělí 29.1. a vracel se
v sobotu. Jako správný freerider jsem nejezdil po sjezdovkách, ale samozřejmě v lese,
ve snowparku na grindech a na skokách. V lese to byla nádhera. Jedete si kam chcete, vyhýbáte
se stromům a občas si skočíte nějaký převis. Rozdíl, když jedete volně v lese na kole nebo
na prkně je akorát v tom, že když to položíte nakole, tak se zvednete a pokračujete v krasojízdě.
Na prkně to tak jednoduché není. Spadnete, zaboříte se do 50-70cm sněhu a kouká vám jenom hlava.
Když nemáte zrovna poblíž strom o který se zvednout, je to problém. Nezbývá vám nic jiného než si
okolo sebe uplácat trochu místa a snažit se dostat prkno nad sníh. Vyjedete z lesa a všichni na vás
čumí jak na debila. Celý od sněhu a malé stromky namotané na vázání. Sjedete k vleku, necháte
se vytáhnout nahoru a jedete znovu, jak prosté. :-)
Závěrem, nebojte se, že můžete dostat tisícové pokuty za jízdu v lese a užívejte freeridingu
dokuď to jde.
FREERIDE 4EVER
Už delší dobu jsme si říkali, že když se stmívá tak brzy, tak toho využijeme a dáme nějaké noční poježdění. Termín padl mezi svátky. Já, Honza a Čerw jsme byli pěkně natěšení. Připravit světýlka, čaje do termosek, teple se obléci a hurá na to. Začlo sněžit. Volím dopravu autobusem kvůli namrzlé silnici. Autobusák pohodář mě bez problémů vzal. Na náměstí sraz kolem půl šesté. Dohodli jsme se, že pojedeme na Jilák. Tlačíme do kopce a kecáme. Navrcholu je krásný výhled. Zářící Rakovník pod rouškou sněžných vloček. Chvilku se kocháme a rozdýcháváme. Pak chviličku skáčeme na takový bouli, kde jsme před lety začínali jezdit-nostalgie. Čerw nám ukazuje skvělý sjezdík o kterém jsme neměli ani potuchy. Dáváme ho dvakrát a paráda. (Když jsme ho poprvé sjeli, padla otázka,kam teď? Chvíli jsme na sebe koukali a pak jsem řekl: ,,Dáme čaj.“ A jako správní Angličani, jsme se uvolnili a vychutnávali si čaj) Pomalu to balíme a užíváme si první sníh (bláto) ve městě. I když je NUTNO každou dobrou akci zakončit v nějaké hospůdce a pořádně zakalit, udělali jsme změnu. Hezky jsme se najedli v místní pizzerii. Vypadali jsme jak houmlesáci. Celý mokrý, od bláta a v roztrhaných hadrech jsme tam seděli, popíjeli čaj a dávali si nejlevnější věci.
Jak se můžete dočíst v článku níže v tento datum jsem měl pořád ruku v ortéze. No, respektivě měl jsem mít... Prostě jsem to sundal a jel. Výjmečně jsem nejel s Honzou, ale s Čerwem. V klídku autíčkem jsme tam byli na devátou. Lidí poměrně dost, dvě skupiny-dva nacpané autobusy. Hned ráno milé překvapení v podobě koláčků, šátečků a čaje s rumem, lahoda. Já s Čerwem jsme se zařadili do druhé skupiny, kde byli i takový borci jako Čárys, Andy, Cigi a spousty dalších. Nejdříve se jede na Paindl. Uplná Kanada, déšt, mlha, bahno a krásné dlouhé traily s občasnými menšími skoky. Prožíval jsem ten nejkrásnější orgasmus. Pak vyrážíme na Sopku, tu už znám, ale i tak pro mě bylo překvapení, co všechno tu je. Na K 120, což je velice pěkný dlouhý skok s prudkým dopadem, se dávali menší tejbly a také hezký přeďák v podání Čerwa. Sopka se sjela dolu a pak busem na Koryto nad Hamry, které končí Frog Trailem. V kempu se usušili věci při večerním ohni, kde se hlavně kecalo a lehce pilo. Druhý den se opět dával několikrát Paindl a poté zase Frog Trail. Bonzovat se nemá a hlásit musím. Na Frog Trailu byl krasný dřevěný skok, než se tam objevil Čerw!
Pomalý rozjezd, nízký let a zaseknutí zadního kola do dopadu. Dřevěné kůly lítali všude kolem(dobře,tak dramatické to nebylo), Zkrátka totální zničení, vytrhal půl dopadu. Místní mu poděkovali a jelo se do kempu. Lehce jsme umyli kola v potoce, rozloučili se s ostatními, poděkovali pořadatelům a s krásnými zážitky jeli domů.
Pozn.: Od Hammer Campu jsem pak dva měsíce neseděl na kole. Rameno bolelo a měl jsem zákaz. Naštěstí rehabilitace to dali dohromady a začínám pomalu opět jezdit.
Začíná jako každý jiný náš výlet. Vstávat v noci a rychle na vlak. Z Rakovníka jsme vyráželi ve čtyři, v Plzni v sedm a na Krkavci kolem deváté. Nevím proč, ale vždycky JENOM JÁ, to odnesu! Druhý skok přes rybníček a šlo všechno do háje. Zapíchl jsem předek do dopadu, následoval let přes řídítka, rytí hlavou v zemi a válení v blátě. Minule (Výlet do Nejdku 13.8.2006) skvělý konec, dnes štěstí už od začátku. Tak hodinku jsem se dával dohromady. šíleně mě bolela hlava, měl jsem pocit, že mi každou chvíli bouchne. Naštěstí jsem to rozdýchal a dropnul hned 4m skalku. Všechno jsem pak už odjížděl na pohodu. Honza zase zvolil svůj styl-nic nehrotit a dobře si pojezdit. Takový holt nejsem... Večer jsem byl pak na kalbě, tak mě ani nic nebolelo:-). Druhý den to přišlo (bolela mě hlava, ale to bylo z něčeho jiného), nemohl jsem skoro hýbat s ramenem. Tak hurá do nemocnice. Verdikt? Posunuté rameno o 5mm, kliční kost o 3mm a šup s tím do ortézy na čtyři týdny. Celkem dobrý, ale svinsky (nemám pro to jiné slovo) to bolelo.
Vstávat v půl páté ráno, sraz v pět na vlakovém nádraží, tak takhle to začalo.
Kameraman měl menší zpoždění a ještě přijel s prázdným zadním kolem. Prostě dokonalý začátek.
Cesta probíhala bez problémů. Na přestupu v Chomutově jsme měli dost času, a tak
jsme slepili defekt. Po příjezdu do Nejdku jsme ihned vyrazili na místní 4x trať odkud jsme hledali
freeride traili jménem Sopka. Dále už to všichni znáte, tahat kola do kopce, spousta
pěkných skoků, technických sjezdů... Krásné poježdění. Sopka si zaslouží jedničku s hvězdičkou.
Určitě jsme tam nebyli naposledy. Chvilkové zaskákání na 4x a pak na Hammer trail. Takhle rychle jsme
ho nikdy nejeli, byli jsme omezeni časem. Ke konci trailu jsem se podívali znovu do jízdních řádu v kolik nám
to jede. Celý les ztichl, dva páry očí nevěřícně hleděli na těch pár čísel. Spletli jsme se o hodinu, vlak nám ujel.
(nyní následovalo několikset nevkusných slov, některé ani neumím napsat) Na nádraží v Nejdku jsme zjistili,
že dnes už se domů nedostaneme.
Volali jsme několika lidem a nakonec kameramanův tatínek byl tak ochotný, že pro nás přijel. Už cestou mi nebylo
zrovna nejlépe a museli jsme stavět, abych to rozdýchal. Nechal jsem se vyhodit asi kilometr od baráku v domění,
že cesta na čerstvém vzduchu mi udělá lépe. Omyl, několikrát jsem zvracel něž jsem se konečně dostal domu.
A tam to pokračovalo.
No a to bylo krásné zakončení výletu...
Kolo na intru II. (23.4.-24.4.2007)
Návštěvní mezník
My už taky Žihle (6.4.2007)
Kolo na intru 26.-30.3.2007
Pro všechny, co chtějí maturovat...
Z jiného soudku
Sníh, sníh, sníh...
1.Night ride Rakovník 28.12.2006
Norco Hammer Trail Camp 7-8.10.2006
Výlet do Plzně 23.9.2006
Výlet do Nejdku 13.8.2006